Stoupáme do mírného kopce, uprostřed je shluk lidí. Vždy jde někdo doprostřed a hodí za sebe peníz, to aby měl v životě štěstí a splnilo se mu to, co si přál. Většinou za zády potencionálního šťastlivce stojí 
cikáni (gipsy) a žebráci, kteří se o drobné mince perou. Postarší dáma,
je málem strčena na zem v boji o peníz. Vcházíme branou na náměstí. Těším se. Stojím na náměstí a prohlížím si ho dokola. Působí na mě dost malým dojmem. Možná proto, že čtvrtka náměstí je obsazena kl
uzištěm. Padají první fotky. U vstupu k Leninovi stojí policisté. Kousek o podál, je velká fronta. Taky mě jednou čeká, abych ji vystál. Na náměstí jsou svatebčané a fotografují se. 
Pro dnešek Rudého náměstí stačilo (napíšu o něm někdy více), pokračujeme s Guu k budově univerzity, kam budu od pondělka chodit. Na vrátnici Institutu Asie a Afriky nás nechtějí pustit dál, protože nemáme potřebné dokumenty. Guu mi vysvětluje, že to je tady v Rusku tak všude. Bez dokumentů se nehnete. Guu se mi přiznal, že se večer bojí chodit do města. Má 
strach z opilých ruských skinheadů, aby mu neudělali nový make-up. Údajně nemají rádi asiaty. Říkám mu, aby se nebál, že teď je tu s semnou. Hehe. Procházíme opět podchodem, kde hoří odpadkový koš. Nikdo si toho nevšímá.
cikáni (gipsy) a žebráci, kteří se o drobné mince perou. Postarší dáma,
je málem strčena na zem v boji o peníz. Vcházíme branou na náměstí. Těším se. Stojím na náměstí a prohlížím si ho dokola. Působí na mě dost malým dojmem. Možná proto, že čtvrtka náměstí je obsazena kl
uzištěm. Padají první fotky. U vstupu k Leninovi stojí policisté. Kousek o podál, je velká fronta. Taky mě jednou čeká, abych ji vystál. Na náměstí jsou svatebčané a fotografují se. 
Pro dnešek Rudého náměstí stačilo (napíšu o něm někdy více), pokračujeme s Guu k budově univerzity, kam budu od pondělka chodit. Na vrátnici Institutu Asie a Afriky nás nechtějí pustit dál, protože nemáme potřebné dokumenty. Guu mi vysvětluje, že to je tady v Rusku tak všude. Bez dokumentů se nehnete. Guu se mi přiznal, že se večer bojí chodit do města. Má 
strach z opilých ruských skinheadů, aby mu neudělali nový make-up. Údajně nemají rádi asiaty. Říkám mu, aby se nebál, že teď je tu s semnou. Hehe. Procházíme opět podchodem, kde hoří odpadkový koš. Nikdo si toho nevšímá. První nákupy v Moskvě 
Rusové jsou všude kolem, ale jen si tak říkám, kde jsou ty všechny krásné Rusky, před kterými mně mnoho tureckých i netureckých kamarádů vybásnilo spoustu příhod. Guu taky říká, že je to dneska nějak slabé a vášnivě se ponořuje do příběhu o krásné blonďaté Rusce s velkýma očima a nejen očima. Svůj příběh ukončuje větou: „Nevím proč, ale Rusky nemají rádi Asiaty.“ Chodíme po ulicích, občas nakoukneme do nějakého krámu. Kupuju si ochucené mléko, v krámě jen pro mléčné výrobky. Stálo 28 rublů a je poloviční, než to u nás v Čechách za 21 Kč. Tady opravdu asi člověk nepřibere – konečně.
Po další půl hodině chůze jsme se rozhodli vrátit zpět na koleje. Guu je utahaný a v pět musí jít do kostela. Je totiž křesťan. Vracíme se zpět metrem. Policie náhodně kontroluje doklady v metru. Ještě před kolejemi dostává Guu hlad, jde se najíst a já se od něho odpojují, abych si udělal nákup. Jezdím s košíkem po supermarketu. Zjišťuji, že ovoce a zelenina jsou docela drahé. Kilo cibule přijde na 24 rublů (asi jeden US dolar); kilo rajčat 80 rublů; sýr Camembert 160 rublů; etc. Co mě překvapilo nejvíce, je drahost pitné čisté vody. Nejlevnější jsem sice našel za 22 rublů (večer jsem ji otevřel a nic moc), ale ceny se pohybovaly až okolo 60 rublů. Levnější bylo i pivo!
Levná je režná vodka. Koupil jsem několik základních věcí, jako ramínka, nůž, vodu, víno, těstoviny, jogurt, hrníček, misku, mléko a nějaké drobnosti u kasy jsem zaplatil okolo 780 rublů. Wau.
Sobotní večer na kolejích
Přicházím na pokoj docela utahaný, pouštím si hudbu a na chvíli zavírám oči. Vzbudil mně Guu, že do kostela nejde, během dneška nastydl, udělal se mu opar a má horečku. Lehá si do postele, ale ještě před tím si dává jedno zdravotní cigárko. Sedím za stolem a snažím se do hlavy dostat několik nových ruských slovíček a obnovit pozapomenutou gramatiku.
Večer slyším na chodbě češtinu. Vycházím na chodbu, abych se podíval. Tři Češky stojí před otevřenými dveřmi pokoje naproti. Seznamuji se s Kristýnou, Terkou a Bárou. Končíme u Terezy na pokoji s otevřeným vínem a borščem. Povídáme si. Kolem půlnoci se rozcházíme do svých pokojů. Jsme domluveni na neděli, že společně někam vyrazíme.
Rusové jsou všude kolem, ale jen si tak říkám, kde jsou ty všechny krásné Rusky, před kterými mně mnoho tureckých i netureckých kamarádů vybásnilo spoustu příhod. Guu taky říká, že je to dneska nějak slabé a vášnivě se ponořuje do příběhu o krásné blonďaté Rusce s velkýma očima a nejen očima. Svůj příběh ukončuje větou: „Nevím proč, ale Rusky nemají rádi Asiaty.“ Chodíme po ulicích, občas nakoukneme do nějakého krámu. Kupuju si ochucené mléko, v krámě jen pro mléčné výrobky. Stálo 28 rublů a je poloviční, než to u nás v Čechách za 21 Kč. Tady opravdu asi člověk nepřibere – konečně.
Po další půl hodině chůze jsme se rozhodli vrátit zpět na koleje. Guu je utahaný a v pět musí jít do kostela. Je totiž křesťan. Vracíme se zpět metrem. Policie náhodně kontroluje doklady v metru. Ještě před kolejemi dostává Guu hlad, jde se najíst a já se od něho odpojují, abych si udělal nákup. Jezdím s košíkem po supermarketu. Zjišťuji, že ovoce a zelenina jsou docela drahé. Kilo cibule přijde na 24 rublů (asi jeden US dolar); kilo rajčat 80 rublů; sýr Camembert 160 rublů; etc. Co mě překvapilo nejvíce, je drahost pitné čisté vody. Nejlevnější jsem sice našel za 22 rublů (večer jsem ji otevřel a nic moc), ale ceny se pohybovaly až okolo 60 rublů. Levnější bylo i pivo!
Levná je režná vodka. Koupil jsem několik základních věcí, jako ramínka, nůž, vodu, víno, těstoviny, jogurt, hrníček, misku, mléko a nějaké drobnosti u kasy jsem zaplatil okolo 780 rublů. Wau.Sobotní večer na kolejích
Přicházím na pokoj docela utahaný, pouštím si hudbu a na chvíli zavírám oči. Vzbudil mně Guu, že do kostela nejde, během dneška nastydl, udělal se mu opar a má horečku. Lehá si do postele, ale ještě před tím si dává jedno zdravotní cigárko. Sedím za stolem a snažím se do hlavy dostat několik nových ruských slovíček a obnovit pozapomenutou gramatiku.
Večer slyším na chodbě češtinu. Vycházím na chodbu, abych se podíval. Tři Češky stojí před otevřenými dveřmi pokoje naproti. Seznamuji se s Kristýnou, Terkou a Bárou. Končíme u Terezy na pokoji s otevřeným vínem a borščem. Povídáme si. Kolem půlnoci se rozcházíme do svých pokojů. Jsme domluveni na neděli, že společně někam vyrazíme.
Žádné komentáře:
Okomentovat