Jeli jsme za tu nejnižší možnou cenu, což znamená cesta nejnižší třídou (levnější jsou pak již pouze místa k sedění). Za cenu 863 rublů (asi 550 kč) jsme všichni měli postel s matrací, polštář, čisté povlečení připravené v pytlíku, možnost nabít si telefon, poslech rádia, teplo a během cesty byl prodáván čaj za 7 rublů. Ve srovnání s vlaky indickými (sleeper class) to byl komfort. Cena čaje byla přibližně stejná, jen ten zbytek chyběl. Ve srovnání s českými vlaky je cena a komfort ruských vlaků mnohem lepší a hlavní výhoda je jízda na čas (vždy na minutu přesně)!!! Pokud to jde i v Rusku, tak proč ne stále u nás? Cestování v ruském vlaku je spojené také s poznáváním kultury. Lidé mají přesně určená místa na sezení, respektive na spaní. Většinou po výjezdu ze stanice vybalí na stoleček před sebou zabalené jídlo z domu. Pokud si zaplatili například první třídu, která stojí 4000 rublů (asi 2800 kč), většinou večeří v jídelním voze. 
Měl jsem možnost se do první třídy podívat a asi dvacet minut tam s Helčou posedět, protože nás tam pustil milý průvodčí. Cítili jsme doslova jako v hotelu. Velké pohodlné postele, velká zrcadla na obou zdech, televize s několika kanály atd. Prostě luxus. Jízda Pendolínem v první třídě je oproti tomu studeným čajíčkem. Lidé jsou velmi milí a rádi si povídají. Jsou často překvapeni tím, že se někdo z Čech vydává takovou dálku do Ruska a s obdivem dodávají: „Moloděc.“ Jízda vlakem je jeden z nejlepších způsobů jak si procvičit ruštinu. Svítí sluníčko, je modré nebe ale fouká studený vítr. Předpověď počasí uváděla, že má celý týden pršet. Kazaň na mě udělala na první pohled relativně dobrý dojem. Po čisté asfaltové ulici jezdila podobná auta jako v Moskvě. Pravda ale je, že žigulíků a vozů Lada zde bylo mnohem více. Vzduch byl oproti Moskvě mnohem čistší. Měli jsme hlad. Vyrazili jsme najít kavárnu, kde bychom mohli posnídat. Během cesty jsme psali zprávu našim novým ruským či tatarským známým, u kterých jsme měli přespat. Nikdy předtím jsme je neviděli a ani neznali. Protože nás bylo osm, rozdělili jsme se malinko netradičně na dva plus šest. Holky měly sraz se svou ubytovávající Laurou v devět hodin večer v parku Gorkého. Já s Market jsme se měli přijet k večeru do ul.Chaleva. Po snídani a drobných nákupech jsme vyrazili s baťohy na zádech na průzkum města. První věc, kterou jsme sháněli, byla zcela logicky mapa města. V jednom ze stánků na hlavní ulici – ulici Baumana - jsme ji koupili za 70 rublů.
V roce 2005 slavila Kazaň tisíc let od svého založení. Kazaň v tatarštině znamená velký kotel. Žije v ní okolo 1,4 milionu obyvatel. V Kazani je 23 mešit a 16 ortodoxních kostelů, jeden luteránský a katolický kostel, synagoga a sbor Adventistů sedmého dne. K tisíciletému výročí město nechalo renovovat ulici Baumana a její pokračování, ulici Petěrburskou, platilo město St. Petěrburg. Na oplátku jednu ulici v St. Petěrburgu platila kazaňská městská kasa. Staré domy byly svrženy a na jejich místech vyrostly nové. 
K takovému jubileu bylo ve městě vybudováno i metro. Bohužel není moc hluboko pod zemí a není dobře odizolováno, takže do něho místy teče voda. Není výjimkou, že projdete kolem kýblů, do kterých kape voda ze stropu. Prozatím má metro jen pět stanic. Další se staví. Protože metro jezdí v podstatě jen v centru, máte jistotu, že si sednete. Obyvatelé Kazaně se ho ještě nenaučili využívat. Na každé stanici potkáte dvě trojice či dvojice mladých policistů. Podle mě se spíše podobají klukům navlečeným v uniformách, které jsou podobné těm z první světové války. Když jsem si metro fotil, přišel ke mně jeden z policistů a řekl mi: „Fotit metro je zakázané, tak toho prosím nechte.“ Výzdoba stanic se opravdu povedla. Na jedné ze stanic metra jsou například mozaiky s postavami z tatarských pohádek. Jiná poukazuje na historii města a další je zcela v moderním duchu. Snad metro i přes prosakující vodu ještě chvíli vydrží.
Při procházce po hlavní ulici na vás dýchá pocit, že to tu žije. Například celou sobotu byla ulice plná procházejících se lidí. Nechyběli ani studenti hrající na kytaru, harmoniku či polonahý zpěvák houpající se na židli. Malíři malovali portréty procházejících. Mladší se proháněli na skateboardu a kolečkových bruslích, jiní jezdili na kolech a předváděli různé skoky. Jeden starší pár šel za ruce a oba dva měli bosé nohy. Lidé se oblékají západním stylem. Jen tu a tam je vidět u některého z muslimů na hlavě čepka a u žen šátek. Z obchodů zní hudba a mužský hlas vás láká do nákupního střediska GUM (podobně jako v Moskvě), abyste koupili dárek svým blízkým.
Žádné komentáře:
Okomentovat