Píši naposledy z Ruska - s těžkým srdcem

Bílým šátkem mává,

kdo se loučí,

každého dne se něco končí,

něco překrásného se končí.

Poštovní holub křídly o vzduch bije,

vraceje se domů;

s nadějí i bez naděje

věčně se vracíme domů.

Setři si slzy

a usměj se uplakanýma očima,

každého dne se něco počíná,

něco překrásného se počíná.

Jaroslav Seifert vystihl symboliku začátku a konce ve své básni Píseň velmi hezky. I nás potkal pan Začátek a pan Konec. Pan Začátek byl malinko krušný, protože nás čekalo velké ruské byrokratické kolečko, poznávání nových kamarádů, okolí a hledání cestiček, jak nejlépe v předražené Moskvě přežít. Samozřejmě, že jsme do Moskvy přijeli plni očekávání, možná i obav jak to vše zvládneme. A myslím si, že jsme to zvládli bravurně. Ruský semestr utekl jako voda v řece Moskvě. Podařilo se nám nakousnout z pestrého koláče ruské kultury a poznat malou část Ruské federace. Určitě studijní pobyt v Moskvě zůstane v srdci každého z nás ještě hodně dlouho, možná i celý život.

Mně osobně se v Moskvě líbilo moc, bylo to především díky skvělým lidem, které jsem měl tu čest poznat. Pamatuji si naprosto přesně, když jsem druhý den o půlnoci potkal na chodbě Terku, Báru a Kri, moje úžasné sousedky. O pár dní později si pamatuji na velký houf plzeňských krasavic a samozřejmě i brněnských perel. Mužskou základnu jsme statečně hájili od počátku s Honzou, chvíli nám pomáhal i Pavel, který se zdržel jen měsíc, aby ho po té vystřídal Petr, ale také jen na měsíc. Velkou pomocí ukočírovat českou (dívčí) základnu v Moskvě přispěl Michal. Osobně mám Moskvu rád, ale žít bych tam moc nechtěl. Po životě v Moskvě, Novém Dillí a Istanbulu stále čelní příčku zaujímá turecký Istanbul. Moskva má na můj vkus málo moře, málo usměvavých lidí, v zimně šedý oder a na jaře tam jako alergik toho moc neudýchám. Kupodivu nejvíce jsem si v Moskvě oblíbil tureckou verzi durumu, rusky zvanou ŠAURMU. Asi jsem stále víc Turek, než Rus, ale více Rus než Ind. Ale přesto jsem nejraději Čech, i když tady na tu mentalitu pěkně nadávám.

Když jsem do Ruska odjížděl, neočekával jsem tropické teploty jako na Goa nebo v Dubaji. Naopak jsem si připravil kožich, čepici a teplé ponožky, ale letošní ruská zima nebyla tak chladná. V Moskvě jsem zažil přijatelných mínus dvacet. Pro tento blog se loučím s „nikde nekončící“ zemí, kde se spojuje Asie s Evropou, zemí tajgy, zemí břízy, zemí „báťušky cara“, zemí pelmení, boršče, ruského kaviáru, vodky a matrijošek….

Díky všem, kteří mi pomáhali psát blog. Po návratu do Čech jsem se setkal jen s kladnými ohlasy. Všechny naše babičky a nejen ony byly určitě rády za naše zážitky. Mějte se hezky. Loučím se s Vámi se všemi skoro legendární větou: В Рoсcии хорошо, ну у нас в Чехии, тоже не плохо!

Kliknutím na fotografii se dostanete na malé překvapení, nezapomeňte si pustit bedničky.

Ahoj Aleš