V pátek 4. dubna se konala na Institutu zemí Asie a Afriky (ISSA) oslava Perského Nového roku. Jak jsme se o tom dozvěděli? Naši milí kolejní sousedé Kristin a Aleš totiž na této fakultě navštěvují, jak už jste si jistě přečetli, hodiny ethnopsychologie. A to byl právě důvod, proč se této oslavy zúčastnili také Češi se svými tanci a písněmi.
Protože nechtěli nic nechat náhodě, začali pilně cvičit. Posledních čtrnáct dní byly na šestém patře slyšet jen české lidové písničky v podání Kristin, Terky, Ef a Šárky. A nejednou musely slečny okolní spolubydlící přesvědčovat o tom, že se zpěvem opravdu profesionálně nezabývají. Nakonec si holky vybraly dvě písničky, a jak se jim povedly, posuďte sami.
Co se týče tancování, vyhrála česká polka. Tančily jak jinak než Kristin, Terka a Markét a jejich partneři byli Nikita, Aleš a nakonec Michal, který přijel jen několik dní před vystoupením. Ale svého úkolu se zhostil výborně a je třeba říci, že teprve po jeho příjezdu a zapojení se do tanečního spolku jejich zkoušení na chodbě začalo vypadat jako ucelená a velmi povedená choreografie.
V pátek jsme se téměř všechny Plzeňačky vydaly na ISSA, abychom naše kamarády podpořily. Přišly jsme, jak se na Čechy sluší a patří, včas. A vystoupení začalo jak jinak než pozdě. I organizace se zdála trošku zmatená, ale ani to nás neodradilo. Trpělivě jsme čekaly na české vystoupení. Po několika písničkách a scénkách ostatních národů přišel na řadu Terčin Turecký pochod, po kterém následovaly české lidovky, které někteří diváci ocenili potleskem s rukama nad hlavou. A po vynikajícím tancování se z řad za námi ozývalo: „Já chci do Čech!“. Byly jsme tedy na český výkon patřičně hrdé.
Když už bylo v sále neskutečné horko, rozhodli jsme se společně zajít do Slovenského domu a pořádně se po výkonu účinkujících a také nás – podporujících najíst a napít. Krásný den jsme tedy zakončili ještě krásnější večeří…
Žádné komentáře:
Okomentovat