Tatarsko-ruská pohostinnost

Většinou jsme celý den prochodili po městě. Chodili do mešit, dívali se na architekturu města, povídali s lidmi a vnímali atmosféru Kazaně. Večer jsem se s Market vracel „domů“. Obrovské panelákové sídliště se špinavými ulicemi a chodníky, tající sníh ve stínech domů a slabé pouliční osvětlení. Jít tam v noci, a být holka, tak se bojím. Možná i jako kluk. Výtahem do šestého patra. Nikdy jsme se nemohli trefit, do jakého patra máme jet. Všechny vstupní těžké železné dveře vypadaly stejně. Stalo se nám, že jsme jednou zvonili i na jiné dveře. Popisky se jmény na dveřích prostě nebyly. Výtah vždy v jedné chvíli skoro zastavil a pak se rozjel, vždycky jsem myslel, že spadneme. Byl jsem rád, když se zavřely první železné dveře na chodbu a otevřely se dřevěné dveře do panelákového bytu. Diana bydlela s rodiči. Vystudovala herectví a hru na klavír. Bohužel finanční ohodnocení herce v Kazani prý na život není, pokud není manžel miliónář. Diana zatím manžela neměla, tak se stala manažerkou v továrně na chirurgické nástroje. Rodiče na ni byli pyšní, hlavně maminka. Diana léta po celém Rusku a nabízí produkty společnosti. Před několika dny se vrátila z Vladivostoku, tak nám vyprávěla, jaké to je město a jak se ji tam líbilo. Protože byt byl relativně malý, dostali jsme na nocleh k dispozici obývací pokoj, respektive gauč a matraci na zemi. Úplně nám to stačilo. Bylo to skvělé. Ve skříních za sklem byli fotografie. Nejen tak obyčejné fotografie. Na třech z nich byl Vladimir Putin společně se sestrou Diany a po té s Dianou samotnou, nechyběly ani fotografie tatarského prezidenta. Ptal jsem se maminky, jestli je Putin její bratr, když mají tolik fotografií. S hrdostí vyprávěla jak Putin přijel do Tatarstánu a její dvě holky, protože jsou obě nadané a talentované, se s nim mohly potkat. Po příchodu z města jsme si většinou dali sprchu, abychom umyli upocená a zaprášená těla. Jen co jsme vylezli a voda nám ještě kapala po uších, už na nás maminka Julia volala, že máme připravenou večeři. Byli jsme již po jídle, ale na naše připomínky nebyl brán ohled. „Jste v Rusku, u nás na návštěvě, tak budete jíst!!!“ říkala s úsměvem a malinko vyšším hlasem Julia. Sedli jsme si ke stolu, na kterém byl připraven chleba, uzené, sýry, ovoce a čaj. Povídali jsme si jaký byl den a jak se žije v Čechách a jak v Tatarstánu. Jednou večer vytáhl tatínek Albert ázerbájdžánský koňak a o zábavu bylo postaráno. Market pila s Julii víno. Koňak nás s Albertem přivedl do mnohých témat. Dokonce mi kolem půlnoci začal ukazovat pruty, s kterými jezdí na ryby. V obývacím pokoji to v jednu chvíli vypadalo jako v rybářské prodejně. Bylo vidět, nebo se mi zdálo, že mu chybí nějaký ten zeť na pokec. Když už nás Julia posílala spát. Albert prohlašoval: „Jsou u nás hosti, pít se musí. Za družbu!“ Pak jsme pili ještě na Moskvu, Kazaň, Čechy, Meziměstí, ženy a já už ani nevím na co všechno. Albert vyprávěl o svých služebních cestách do Německa a Polska. O tom, jak se žilo v devadesátých letech. Jak se poznal s Julií, když oba vyhráli závod na běžkách a jak ohříval mléko podpaží, když jeli po narození první dcery žít na severovýchodní Ukrajinu. Co však bylo největší chloubou rodiny, byla boční strana ledničky poseta magnety. Ne jeden večer jsme byli odkazováni pohledem na ledničku, kde byla sbírka magnetů celé rodiny. Od Francie, Polska, Maroka, Velké Británie až po ovečku z Irska. Každý magnet měl své místo a svou historii. Občas nám rukama projel německý domek jindy turecké (arabské) modré oko pro štěstí. Jednou večer nám i Julie ukazovala pas s kolika vízy. Pro nás Evropany, nám možnost cestování přijde jako běžná věc. Ke snídani na nás většinou čekalo nějaké překvapení v podobě uzeného s ovesnou kaší a chlebem nebo rýžová kaše s párkem a chlebem či smaženice z lišek a brambory. Popravdě na mě docela hutná snídaně, ale hold byli jsme v Tatarstánu na návštěvě, tak jsme museli poslouchat. Když jsme se loučili, tak padlo několik objetí, ale v jednu chvíli mi přišlo, že jsme se spíše stali většími přáteli rodičů než samotné Diany. Snad se opět někdy setkáme a budeme moci Julii (původem Čuvaška), Alberta (Tatar/Rus) a Dianu (mix obou) pohostit my třeba právě v Česku. Každopádně družba národů byla navázána.