Příhoda čínského studenta

Představte si, že přijede do Moskvy a neumíte ani slovo rusky. Pocházíte z obrovské miliardové Číny a máte to štěstí, že právě vy jste tady. Ruština a mandarínština jsou podobné jako vejce jablku. Dalších devět set miliónů Číňanů se do Moskvy nikdy za život nedostane. Po vybalení zavazadel na pokoji dostanete hlad. Jdete se projít po univerzitě a narazíte na menzu. Protože neumíte rusky, nevíte jak si objednat jídlo, ale hlad je hlad. A jíst se musí. Sledujete, jak to v ruské menze funguje. Vystojíte dlouhou frontu, konečně se dostanete k paní, co přijímá objednávky na jídlo. Ve frontě si vybavujete, že znáte ruské slovíčko „tóže“ (taktéž). Student před vámi říká: „Čaj, prosím.“ Dostává čaj a odchází. Nechápavě koukáte a na dotaz co si objednáte, říkáte: „Tóže.“ Dostáváte čaj a smutně odcházíte. Hlad je hlad a nedá se nic dělat. Vystojíte frontu podruhé, v břiše už hodně kručí. Student před vámi opět objednává: „Čaj.“ Jdete na řadu, paní za kasou se na vás divně dívá, a zase na vás něco rusky blekotá. Říkáte: „Tóže.“ Opět smutně a hladově odchází ke stolu, abyste vypili svůj druhý čaj. V břiše kvákají všechny žáby. Po třetí jdete vystát frontu, snad budete mít štěstí. Už se blížíte k paní, která přijímá objednávky. Student před vámi říká: „Boršč i pirožky.“ Radujete se, protože už to není čaj. Přicházíte na řadu. Paní se ptá: „Co si dáte?“ Odvětíte: „Tóže.“ Paní se ptá: „Prosím?“ Nechápavě kroutíte hlavou a opakuje: „Tóže.“ Paní nechápe a lamentuje, že brzdíte frontu. Smutně a z posledních sil říkáte: „Čaj.“ Paní se usměje a vy odchází ke stolu vypít svůj třetí čaj. Dnes budete hubnout. Číňan to má v Moskvě určitě o něco těžší než my Slované.