Včera v Rusku oslavovali Den vítězství. Na Rudém náměstí a v jeho okolí se sešly tisíce lidí, aby poděkovaly veteránům Druhé světové války za osvobození. Mnoho Rusů mi řeklo, že 9. květen považují za nejvýznamnější a nejpochopitelnější svátek roku. Asi proto ho narozdíl od nás Čechů slaví většina obyvatel Ruské federace. 
Všichni nosí typickou georgijevskou lentu, kterou rozdávají všude po městě v týdnu, který předchází Dni vítězství. Stejným motivem se zdobí celá Moskva. Všude navíc visí vlajky Ruské federace a města.
9. května se vždy od 10 do 11hodin koná na Rudém náměstí slavnostní vojenská přehlídka, která však není veřejnosti přístupná. Proto se diváci shromažďují v okolních ulicích, aby viděli vojenskou techniku alespoň přijíždět. Letos se na tomto místě objevily dokonce jaderné rakety. 
Mezi diváky byli kromě prezidenta Medvěděva a bývalého prezidenta Putina také veterání Velké vlastenecké války. Obyčejní Rusové na tuto přehlídku nemají přístup, proto ji mnoho z nich sleduje v přímém přenosu na některém z televizních kanálů.
Po ukončení oficiální přehlídky se prostory Rudého náměstí a jeho nejbližšího okolí zaplní lidmi s květinami, které potom kladou buď k věčnému ohni v Alexandrovském sadu a nebo je darují přímo veteránům, jenž se po konci přehlídky procházejí v centru. Slovo "S prazdnikom" se ozývá ze všech stran. Podle mne v tom není cítit ani trochu přetvářky. Všechno je opravdu přirozené a lidem se ve tvářích zrcadlí opravdová radost a vděčnost.
Veteráni skromě děkují za květiny, hladí děti po vlasech, vyprávějí o svých zážitcích z války atd. Viděla jsem například babičku, veteránku, která všechny květiny, které sama dostala, položila k věčnému ohni. Jiný veterán na slova díků odpověděl: "Hlavní věc je, že Vy již nic takového neznáte. A dá-li Bůh, už ani nepoznáte."
Na mnoha místech stály skupiny lidí, kteří zpívali vojenské, patriotistické či národní písně. Všechny spojoval pocit sounáležitosti a hrdosti na to, že jsou občany země, jejíž předchůdkyně velký dílem přispěla k osvobození Evropy. V davu se objevovaly samozřejmě také vlajky SSSR. Mnoho lidí ještě stále s nostalgií vzpomíná na život v tomto státě. A v Den vítězství se to projevuje o to silněji. 
I na mne to všechno tak silně zapůsobilo, že jsem nakoupila květiny a rozdávala je také. Veteráni si povídali i se mnou. Když zjistili, odkud jsem, někteří z nich mi vyprávěli, že i oni k nám v 45. (a jeden dokonce i v 68.) roce přijeli.
Byl to zatím jeden z nejemotivnějších zážitků tady v Rusku. Ta atmosféra je nepopsatelná. Chodila jsem tam mezi lidmi a cítila jsem se součástí té všeobjímající vděčnosti a hrdosti. Veteráni mají v tento den možnost poznat, že se na ně ještě nezapomnělo, že jejich činy měly opravdu smysl. A ti, kteří jim přišli poděkovat, si v přímém kontaktu s veterány uvědomí, že za svůj život vděčí lidem stejným jako oni sami. Myslím, že jsem částečně pochopila ruský patriotismus. I já bych byla hrdá na to, že mí prarodiče zachránili miliony lidí a že díky nim můžu žít v míru na jednom z nejklidnějších kontinentů.
Rusové mají důvod být hrdí na mnoho věcí. Samozřejmě to neobhajuje další události v historii této země, ale Den vítězství by neměl být tímto poznamenán. Je to svátek vyjadřujíci vděčnost těm, kteří neváhali riskovat své životy, aby pomohli druhým.
Žádné komentáře:
Okomentovat