Lenin

Konečně jsem se dostal k tomu, abych se zašel podívat do mauzolea na Rudém náměstí, kde leží Vladimir Ilyich Lenin. Velká postava ruských dějin. Lenin je osobou, s jejímž odkazem se v celém Rusku setkávám skoro na každém kroku. Ne jedna moskevská budova má na sobě připevněnu desku s nápisem: Tady v roce xxx přenocoval Lenin. Z tohoto nádraží odjížděl v roce xxx Lenin do města xy. Od roku xx do roku yy zde bydlel Lenin. V tomto domě podepsal Lenin to a to. Při příjezdu do Moskvy jsem na Rudém náměstí zastihl skupinku postarších lidí, kteří stáli před mauzoleem a pronášeli ódy o Leninovi. Sovětská vlajka a podobizna Lenina nesměla chybět. V Rusku existují lidé, kteří by si přáli, aby byl Lenin z Rudého náměstí odvezen a pohřben v rodinné hrobce. Je jich zatím menšina, ale třeba k tomu někdy dojde.

Ne každý den Lenin přijímá návštěvy. Během našeho pobytu bylo mauzoleum i měsíc uzavřené, protože byl Lenin balzamován. Než se dostanete k Leninovi, projdete bezpečnostním rámem hned dvakrát. Milice u Vás kontroluje, zdali nemáte u sebe fotoaparát. Tašky a podobné předměty musíte nechat v úschovně. Vstup k Leninovi je zdarma, ale za úschovnu se platí. Je to zvláštní pocit, když vstupujete do červenočerné kamenné krychle, kde Lenin leží. Sestupujete po schodech a po chodbách stojí čestná stráž, která Vám rukou ukazuje, kudy máte jít a upozorňuje Vás na to, že se nemáte zastavovat. Kráčíte volným krokem, protože si to chcete užít. Sejdete dvoje dlouhé schody a už přicházíte do málo osvětlené místnosti. Za sklem ve speciálním uzavřeném prostředí tam Lenin leží. Jdu pomalu. V jednu chvíli mě napomíná voják, abych se nezastavoval a zrychlil krok. Lenin je malého vzrůstu. Celé místo má pro mě tajemnou atmosféru. Je ticho. Nikdy před tím jsem neviděl balzamovaného člověka. Viděl jsem mumie v muzeích, ale člověka ještě ne. Přijde mi to zvláštní. Lenin spíš připomíná voskovou figurínu. Dokonce jsem zaslechl, že se mu už nohy rozpadají, možná právě proto má nohy přikryty dekou. Prsty na jedné ruce jsou pokrčeny. Oči zavřené a zašité. Zvláštní pocit. Po 5 minutách v podzemí vycházím na denní světlo. Procházím kolem hrobů prezidentů Sovětského svazu, které jsou za mauzoleem. Vracím se zpět k frontě, kde čeká Nastja a Kristín, aby mi daly jejich tašky. Za deset minut už jdeme společně po Rudém náměstí do nedaleké školy.