Hodina češtiny

Před nedávnem jsem začal chodit učit český jazyk. Kristin, Terka, Eva a Šárka s tím mají také své zkušenosti. Je to milé, když se Rusové učí česky. Mám dva studenty, jsou manželé a mají v Praze svůj byt. Začali se učit česky, aby zapadli více do naši kultury. Pan Alexej a paní Světlana jsou velmi dobří studenti. Úkoly sice nedělají, ale objednat v restauraci, koupit půl kila klobás či zvládnout návštěvu u lékaře by zvládli. Pan Alexej, když udělá chybu neustále opakuje: "Dělal jsem si legraci." Nebo říká: "Moje manželka Světa je vlk. Moje Svělta je židle." Při tvoření jednoduchých vět, většinou používá: "Já jsem blbec. Ty jsi blbec. Moje manželka je blbec. My jsme blbci. apod." Je s tam opravdu legrace. Světlana ho často napomíná, aby toho už nechal. Alexej samozřejmě okamžitě reaguje větou: "Dělal jsem si legraci." Stějně tak, jako se nám z počátku plete azbuka, tak Rusům se plete latinka. Vždy když přijdu k nim domů na hodinu, mám na stole připravené kafe. Já sice kafe nepiju, ale prostě to Světlana s Alexejem nedokáží pochopit. Vždy ho na konec s malým zákuskem vypiji. Devadesát minut uteče vždy strašně rychle. Alexej mě pak zaveze zpět na metro, kde mě před tím nabral. A já se vracím zpět na koleje. Cestou si kupuju většinou k večeři šaurmu (turecky dürum). Mňam mňam,...