Jak to dopadne, když se v jeden den slaví „Maslenica“ a „Mezinárodní den žen“ v Rusku

V rámci utužování česko-ruských vztahů jsme přijali pozvání od Saši, abychom podle ruských zvyků oslavili svátky jara.

Bylo to asi takhle… V pátek 7. 3. 2008 v 18:00 jsme se sešli před výtahem na šestém patře a vyrazili na metro. Za chvíli už jsme stáli na nádraží bez „studenčeskich biletov“, které nám vzal Saša, aby nám koupil jízdenky (opět se projevila pohostinnost Rusů), ale v „električce“ jsme se jen tak mezi řečí dozvěděli, že lístky platí jen do první zastávky. Saša nás uklidňoval, že revizoři stejně nechodí, a že když náhodou přijdou, že to za nás vyřídí. Asi za 50 minut prožitých ve stísněném prostoru, kde jsme stáli jen na jedné noze, a to ještě leckdy ne na své, a téměř bez kyslíku, jsme se vyvalili na peron a ucítili něco neuvěřitelného – vzduch. To už jsme byli u cíle. Sašův byt se nachází nedaleko nádraží.

Protože nám Saša důvěřoval a po cestě jsme vypadaly přepadle, rozhodl, že nakupovat půjdou pouze kluci – prý to bude rychlejší, a my holky zatím budeme odpočívat. Moc nám to nevadilo, a protože postele na koleji nejsou moc dobré, tak jsme se uvelebily na pohodlném, zcela novém gauči. Kluci se vrátili s taškami plnými jídla. Tolik jídla nikdo z nás dlouho neviděl. Obklopené mňamkama jsme trpělivě čekali na slíbené bliny. Saša občas chodil kontrolovat, jestli máme plné skleničky - slečna v Rusku si totiž sama víno dolévat nesmí – a pak opět zmizel v kuchyni.

Ve chvíli, kdy jsme si myslely, že se blinů nedočkáme, přijel Anton se saxofonem a krátil hudbou naše útrpné čekání. Konečně jsme se dočkali a tady je výsledek Sašovi celovečerní práce. Jednou větou: jedli jsme, pili jsme, tancovali jsme a skvěle se bavili. Noc byla prostě neskutečná! Jistě si dokážete představit, jak skvěle se vyspí 10 lidí na dvou postelích.

Po téměř probdělé noci přišlo ráno a s ním samozřejmě snídaně. Po jídle celá tlupa vyrazila na procházku po městečku. U památníku Puškina, jsme neodolali a vrátili se do dětských let. Jako mávnutím kouzelného proutku jsme se ocitli ve vesničce, nad kterou se tyčily věžičky světle modrého kostelíka, o kterém nevěděl ani náš průvodce – Saša. Jelikož jsme si kostelík chtěli prohlédnout i uvnitř, a jak je nám již známo, ženy při vstupu v pravoslavný kostel musí mít pokrývku hlavy, kterou jsme samozřejmě neměly. Ale náš problém za nás velice rychle vyřešili naši mužové. Zamotali nás do našich šál.

Když jsme se zkřehlí a promrzlí vrátili do bytu, ruští přátelé nás naučili jak se rychle zahřát. Recept: Nejdříve si rozkrájejte citron a pak vyndejte dobře vychlazenou vodku. (Nejlepší teplota prý je, když si po skle můžete malovat.) Vodku nalijte do předem připravených skleniček. Postupujte následujícím způsobem: Do levé ruky uchopte citron a do pravé skleničku s vodkou. Vypijte vodku a co nejrychleji snězte citron a to nejdůležitější - i s kůrou! Výsledek je zaručený.

Příjemně naladění, obohacení novými zkušenostmi a utahaní jsme opustili Sašův byt a vydali se na cestu domů. Pro vaši představu, tohle je naše sestava.