Kdo by to byl řekl, aneb jak „snadné“ je odeslat dopis…

Téměř po měsíci pobytu jsme se s společně s devuškami rozhodly poslat pohlednice do svých domovů. Jak snadný úkol, řekl by si každý… Ale kdepak… No ale začneme úplně od začátku. Na Izmajlovském trhu jsme si koupily krásné pohlednice, ať už s různými pohledy Moskvy nebo třeba s Leninem… Všechny byly naprosto úchvatné… Napsaly jsme všechny veskrze kladné pocity z pobytu a nezbývalo nic jiného než koupit známky a pohledy na poště poslat. Protože máme poštu přímo v areálu kolejí, mohlo by se zdát, že už jsou psaníčka téměř odeslaná… Každá minimálně se dvěmi pohlednicemi v rukou jsme se vydaly na zdejší poštu. Ještě bych chtěla dodat, že Eva Š. se rozhodla poslat mamince v dopise i jakousi maličkou hračku, protože měla narozeniny. V Čechách by se nad tím nikdo nepozastavil. Maximálně by oznámil, že ta věc uvnitř dopisu se může rozbít, a nikdo už pak nesmí po pracovnících pošty požadovat náhradu škody.

Přišly jsme na poštu. První šla Eva Š. se svým dopisem-balíčkem… „Velmi ochotná paní pošťačka“ na ni začala neuvěřitelně křičet, že takto se dopisy opravdu posílat nemohou a ať si tu hračku vyndá, jinak že jí to bohužel nebude moci poslat. Eva Š. si stála pevně na svém a paní pošťačce řekla, že si klidně připlatí. Ta tedy neochotně přiznala, že tak by to asi šlo. Už jsme si bláhově myslely, že to bude vše, když najednou… Poštovní známky došly, oznámila s úsměvem na rtech. Všechny do jedné jsme na ní koukaly s otevřenou pusou.. Kdo by to byl řekl, že na poště mohou dojít známky na pohledy a dopisy.

No nic, řekly jsme si, pošleme je zítra. Jak jsme byly naivní. Nakonec se jen právě Evě Š. podařilo sehnat známky v úplně jiném obchůdku. Paní úřednice zvážila její psaníčko a usoudila, že by na něm měly být nalepené známky za 65 rublů. Ale ouha, zde sice měli známky, ale jen tří rublové. Tak se Eva vrátila s obálkou polepenou známkami z obou stran. Ten den už bylo pozdě, a proto jí nezbylo nic jiného, než čekat a poslat dopis druhý den.

No a to už byste opravdu nevěřili… „Ta milá paní za přepážkou“ prohlásila, že tento dopis opravdu poslat nemůže a „poradila“ jí, aby obálku rozstřihla a hračku i dopis poslala odděleně, a známky, že může samozřejmě použít na jiné dopisyJ… Už jí tedy nezbylo nic jiného, než udělat to, co jí nařizovali, aby maminka k narozeninám dostala alespoň přání. Pak nastoupila Péťa. A povedlo se jí poslat téměř všechny pohledy. Zbyl jí jeden, pak totiž, světe div se, došly známky.

Tak to už jsme opravdu ztratily trpělivost, a protože jsme se chystaly do města, rozhodly jsme se poslat dopisy z jiné pošty. Na jedné z nich na Prospektu Mira jsme si společně s Evčou M. vystály frontu, která se jen pomalu pohybovala a konečně jsme byly tak blízko vytouženému odeslání pohlednic a dopisů.

A stalo se… Po vyčerpávajícím týdenním snažení poslat domů do Čech pozdravy z Moskvy se to konečně podařilo úplně všem. Kdo by to byl řekl, že poslat pohlednice a dopisy bude tak dlouhodobá záležitost. No alespoň už konečně chápeme, co znamená věta: Co se divíš, vždyť jsi v Rusku…