Celosvětové ruské národní shromáždění (BPNC) je mezinárodní občanská organizace a fórum, jehož cílem je každoročně diskutovat o současnosti a budoucnosti Ruska. BPNC se zúčastňují představitelé vlády, lídři společenských organizací, zástupci tradičních ruských církví, vědci a představitelé kultury a členové ruských spolků v zahraničí.
BPNC existuje od roku 1993 a každoročnímu shromáždění předsedá Nejsvětější Patriarcha Moskevský a celé Rusi, Alexej II. Poslední „sobor“ se konal 20. – 22. února 2008 v kremelském Paláci sjezdů. Letošní „sobor“ byl zasvěcen dětem a mládeži a jeho hlavním tématem byla budoucnost pokolení – národní vlastnictví Ruska.
Já jsem měla možnost zúčastnit se úvodního ceremoniálu, který proběhl v Paláci sjezdů 20. února. Bylo to neuvěřitelné. A myslím, že jsem zase o trošičku víc poznala tuto zvláštní zemi a její ideu.
Na BPNC bylo několik tisíc návštěvníků-kromě studentů, tam byli samozřejmě představitelé pravoslavné a také katolické církve (zástupce jiných církví jsem bohužel neviděla), členové různých obranných, vojenských a bezpečnostních struktur Ruské federace, vědci, slavné osobnosti ze všech oblastí kulturního života a zástupci ruské vlády.
Myslím, že hlavním cílem BPNC a nejspíš i ruské vlády je obnovení ruské ideji, která se rozpadla s rozpadem SSSR. Hlavními atributy této nové ruské ideje jsou pravoslaví a patriotismus.
Na BPNC to na mě dýchalo na každém kroku-kromě proslovů ruských nejvyšších představitelů pravoslaví a vlády se toto téma objevovalo i v hudebních a tanečních představeních, v kostýmech všudypřítomných ruských krásek, v nekonečné módní přehlídce správných oděvů pravoslavných žen, v nespočetných stáncích s různými tématy (například jeden stánek reprezentoval Klub budoucích voličů VOLBA), v představeních historických skupin atd. Nad tím vším se ze stropu vznášel nápis „Obnovme naše tradice“.
Avšak některé věci již k ruské ideji m
ěly mnohem dál – kostýmy reprezentující bývalé republiky SSSR či neustálé opěvování slovanské vzájemnosti. Já osobně se tedy domnívám, že jednou z neoficiálních součástí nové ruské ideji je také skrytý imperialismus přetrvávající z dob SSSR.
Bylo to opravdu působivé a například když zněla ruská hymna a všichni jsme tam stáli a dívali se na pódium, kde vlála ruská vlajka, úplně mě zamrazilo. To se mi děje vždycky, když mě něco hodně bere. Teď si mnohem víc dokážu představit, jak se cítili lidé například v SSSR při těch masových akcích, které režim pořádal. Má to něco do sebe.
Samozřejmě, že jsem se nad mnoha věcmi pousmála, ale myslím, že spoustu věcí prostě my ostatní nedokážeme pochopit, protože v Rusku nežijeme. V žádném případě nechci obhajovat sovětskou nebo imperiální ideu, ale všechno se hrozně těžce hodnotí, když v tom člověk nežije. Někdy je příjemné cítit se součástí velkého a vlivného celku. Mít pocit, že žiji ve státě, před kterým má svět respekt. Tohle asi hodně lidem dopomáhá překonávat problémy, které jsou někdy s životem v Rusku spojeny.
Tohle je tedy můj pohled na ruskou ideu. Jejím jediným nedostatkem je podle mě její vyumělkovanost a nezakořeněnost v ruské společnosti. Něco jiného jsou velkolepá představení a něco jiného je každodenní život. Jen malá část ruské společnosti chodí do kostela a praktikuje pravoslaví. Pro ostatní je jednodušší přijmout mnohem méně náročnou ideu imperialistickou. Ta nic nežádá a pouze nabízí…
Žádné komentáře:
Okomentovat