Uf, to byla tíha donést 80 litrový batoh plný jídla a věcí ze vzdáleného nákupního střediska. Holky (Bára a Kristýna) měly obě batohy na zádech a ještě papírovou krabici. Vyrazili jsme kolem jedenácté hodiny metrem a autobusem do Auschen. Potřebovali jsme nakoupit lampičky, varnou konvici a konzervové zásoby kukuřice, těstovin, fazolí, iker, etc. Naštěstí je Auschen o jednu třetinu levnější než ostatní obchody v Moskvě. To jsme se dozvěděli díky Kristýniným ruským příbuzným. Cesta nám trvala MHD asi 40 minut. Samozřejmě jsme o levnosti zboží v Auschen nevěděli sami, ale ještě dalších milióny Rusů. Boj o projetí
košíkem v přeplněných uličkách byl nelítostný. Ještě horší bylo čekání na pokladnu. Pro chlapa docela zdrcující, ono pro holky asi taky. U pokladny jsme zjistili, že se nedá ani platit kartou, grrr. Nu což, keš je keš. Po vyčerpávajícím boji, jsme si dali oběd a vyrazili zpět na koleje ověnčeni bagetami a spoustou dalších dobrot. Dorazili jsme kolem šesté hodiny večer. Cestou nás sledovalo několik nevěřícně hlavou kroutících Rusů. I řidič autobus nám popřál dobrou chuť k jídlu. Nechápu, jak někdo může trávit víkendy v nákupních střediscích. A to nemám na mysli pokladní. Hlavně, že už to máme pro delší čas za s sebou.
Uf, to byla tíha donést 80 litrový batoh plný jídla a věcí ze vzdáleného nákupního střediska. Holky (Bára a Kristýna) měly obě batohy na zádech a ještě papírovou krabici. Vyrazili jsme kolem jedenácté hodiny metrem a autobusem do Auschen. Potřebovali jsme nakoupit lampičky, varnou konvici a konzervové zásoby kukuřice, těstovin, fazolí, iker, etc. Naštěstí je Auschen o jednu třetinu levnější než ostatní obchody v Moskvě. To jsme se dozvěděli díky Kristýniným ruským příbuzným. Cesta nám trvala MHD asi 40 minut. Samozřejmě jsme o levnosti zboží v Auschen nevěděli sami, ale ještě dalších milióny Rusů. Boj o projetí 
košíkem v přeplněných uličkách byl nelítostný. Ještě horší bylo čekání na pokladnu. Pro chlapa docela zdrcující, ono pro holky asi taky. U pokladny jsme zjistili, že se nedá ani platit kartou, grrr. Nu což, keš je keš. Po vyčerpávajícím boji, jsme si dali oběd a vyrazili zpět na koleje ověnčeni bagetami a spoustou dalších dobrot. Dorazili jsme kolem šesté hodiny večer. Cestou nás sledovalo několik nevěřícně hlavou kroutících Rusů. I řidič autobus nám popřál dobrou chuť k jídlu. Nechápu, jak někdo může trávit víkendy v nákupních střediscích. A to nemám na mysli pokladní. Hlavně, že už to máme pro delší čas za s sebou. 
Žádné komentáře:
Okomentovat