Sníh, obleva, mráz, pád, slzy a Pasternak

V posledních dnech se nám příspěvky malinko posunuly k bulváru. Jako by to snad reflektovalo současnou mediální scénu ve světě, nebo jsme prostě měli hodně párty. Oboje je pravda. Věřím, že po vyčerpávajícím dni si raději lidé přečtou článek, dnes už spíše prohlédnou obrázky, než aby si dopřáli přísun „kvalitních informací“ – není divu. Žijeme ve světě informací a ony se na nás ženou ze všech směrů. Přesto se pokusím vás zaujmout dnes s minimem fotografií o tom, jak to vypadá v Moskvě. Kromě velkých mrazů, které vystřídala obleva, aby potom mohlo opět znovu napadnout několik centimetrů nového sněhu, se tu děje každý den mnoho věcí. Na zasněžených a uklouzaných chodnících padáme k zemi. Minulý týden jsem se rozcápl hned třikrát a to ke všemu v jeden den. Naštěstí nejsem sám, kdo padá. Včera upadl i Němec Florián a má dvě obrovská tmavě modrá jelita, takže se z něho stal zvolna kráčející a malinko kulhající matematik. Traktory stále vyhrnují chodníky. Ale další obleva se blíží. Společně s oblevou jsem zahlédl i několik plačících dívek. Naštěstí to nebyla žádná česká ani slovenská kopretina, ale dvě nezávisle na sobě plačící Rusky. Jedna držela v ruce růžovou velkou růži a slzičky měla hodně na krajíčku, tvářička se jí klepala. Kousek od ní stál Rus, který ji o něčem dost divokým tempem přesvědčoval. Naštěstí jsem jen procházel okolo. Ale říkal jsem si, že takhle hezky a upřímně plakat jsem dlouho nikoho neviděl. Zní to divně, ale je to tak. Druhou plačící ruskou slečnu jsem viděl ve škole. Stála na chodbě oděna do krásného kožichu a slza ji stékala po tváři. Přesto vypadala mile. Že by Rusky byly hezké, jen když pláčou? To snad ne! To je malinko zvrhlé. Kousek opodál seděli dva kluci, o něčem se vehementně dohadovali. Jednomu bylo tak osmnáct, ale na stoličce seděl jako osmanský paša. Pupek se mu převaloval přes pásek u kalhot. Druhý byl štíhlejší a spustil na mě rychlou ruštinou, jestliže náhodou nevím, zdali Pasternak (ruský básník a prozaik) ještě žije. Že se právě teď o tom s kolegou baví a nemohou se dohodnout. Bohužel jsem je nedokázal stoprocentně rozsoudit, ale do řeči jsme se potom dali. Nakonec jsme si vyměnili telefonní čísla a dohodli se na tom, že někdy něco společně podnikneme. Tak uvidíme jak to s nimi bude. Ale myslím si, že fajn, hlavně když po chodnících nepotečou proudy vody díky oblevě a uplakým Ruskám.