Přejít širokou cestu se nám podařilo až na tři intervaly. Jeden interval je asi 20 sekund, což je přibližně čas rychlého běžce na 200 metru. Auta jsou špinavá, hodně špinavá. Není výjimkou během dne, že řidiči čistí svou poznávací značku. Policie je tu také skoro na každém rohu, jen se člověk musí více dívat. V Istanbulu jim šlo o to, aby vidět byli. Tady asi pravý opak. Policisté kontrolují projíždějící auta. Už včera jsem viděl asi 5 hlídek během 60 kilometrů.
Procházíme tržiště. K dostání je skoro vše, přes nemražené maso ve výkladových skříních, ryb na ledu, ponožek, zámků, telefonů a zimních bund opravdu vše. Samozřejmě cena odpovídá kvalitě. Nasťa si kupuje placku se sýrem, dostal jsem taky chuť. Kupuji si placku plněnou mletým masem, stojí 35 rublů asi jedno euro. Je dobrá, má v průměru asi 10 centimetrů a je chutná. Dávám půlku Guu, taky mlaská. Nasťa se loučí a zve nás na její úterní narozeniny. Paráda bude zábava a potkám další nové lidi. Vyrážím už jen s Guu do centra, jedeme metrem.
Pokladní mi prodala lístek do metra, jedna jízda stojí 19 rublů. Žebračka v pěkné značkové bundě po mě chce drobné. Procházíme turnikety, v metru je teplo. Sjíždíme po dlouhých jezdících schodech. Na stěnách jsou reklamy, stejně jako v Praze nebo Istanbulu. Uprostřed, mezi schody, svítí dvě řady starých lamp. V duchu si říkám, že i přesto, když se na věci nesáhne 50 let, tak jsou hezké a funkční. Přicházíme na stanici, která mi připomíná přesnou kopii pražské stanice Můstek. Přijíždí naprosto stejné metro, které znám z Prahy (to staré). Sedáme na sedačku, lidé po sobě pokukují. V duchu se mi vybavuje, že takto to vypadalo v Česku počátkem devadesátých let. Vystupujeme na zastávce IM. Lenina. Stanice je krásně zdobená na stropě jsou lustry, né žárovky nebo zářivky, ale lustry. Procházíme dlouhými podchody, až se konečně dostáváme na denní světlo. Stojíme před Kremlem a kousek od nás je Rudé náměstí.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat