Týden se už procházím po rušných bulvárech Moskvy a dýchám ruský vzduch. Čas utíká strašně rychle, někdy se mi zdá, že jsem přijel před hodinou, ale někdy jako před rokem. Moskva je obrovská. Je tak velká, že chodníky vyhrnují traktory, vrcholky vysokých budov jsou při snížené oblačnosti ponořeny do mlhy, silnice jsou většinou jednosměrné o dvou a více proudech, většinou čtyřech a šesti. Když se někam chystáte vyrazit. Rozhlédnete se kolem sebe, parky, cesty a budovy působí megalomansky. Člověk se v tom úplně ztratí. Připadá si strašně malý. Budova, k níž se chystáte jít, vypadá, že je nedaleko. Po dvaceti minutách chůze zjistíte, že jste v půlce cesty. Zas tak blízko nebyla. Když k ní konečně přijdete a stojíte pod ní, napadají Vás otázky: „Proč je tu vše tak obrovské?; Je to postavené pro život lidi?“ Jednou z odpovědí může být, že když v SSSR vládl Stalin, tak se chtěl vyrovnat západu a nechal po Moskvě stavět vysoké budovy po vzoru amerických mrakodrapů. Mnoho budov v okolí mi připomíná ostravskou Porubu, stavěnou v 50. letech minulého století v duchu socialistického realismu. Zpět k velikosti. Jen pro příklad, hlavní univerzitní budova je tak velká, že než projdu všema ochrankami, kde ukazuji svůj červený průkaz, mi stačí na mramorových a dřevěných podlahách uschnout boty a to tak, že u mě v pokoji nezanechají žádnou vodu ze sněhu. Na druhou stranu mi přijde, jak tu je vše tak velké, že se v tom člověk úplně ztrácí. Úplně je pryč osobnost a autentičnost. Neklade se důraz na funkčnost, ale na celkový dojem obrovitosti. Chvílemi mi Moskva přijde vylidněná. Ona má „jen“ okolo deseti miliónů obyvatel. Popravdě řečeno asi nejsem zrovna nejlepší český hodnotitel, protože jsem přijel do Moskvy, po životě v Istanbulu, Novém Dillí a zhlédnutí Bombaje, tak se mi malinko změnila měřítka. Ona mi přijde vylidněná Ostrava i Praha, nemluvě o dalších bohem zapomenutých krajích našeho krásného Česka. Což mi připomnělo krátkou historku jedné Turkyně, která mi ukazovala fotku z Prahy, kde stojí sama na ulici, uprostřed ničeho. Jen v pozadí je vidět žlutý dům s červenou cedulí s bílým názvem ulice. Na otázku: „Proč to fotila?“ Mně jednoduše odpověděla: „Protože tam jsem úplně sama.“ Podobně reagují bohatší Indové (ti co nechtějí do Evropy emigrovat) na otázku: „Proč rádi jezdíte do Čech?“ Odpověď zní většinou takto: „Protože tam nikdo není, máte čistý vzduch, dobrou vodu a pivo.“
Žádné komentáře:
Okomentovat