V pátek jsem se tedy vydala na cestu, od které mě hodně lidí zrazovalo. Jela jsem totiž tak trochu na slepo. Neznala jsem spoje, protože jsem neměla přístup k internetu. Věděla jsem jen, kde mám přestoupit. Vydala jsem se proto v pátek brzo ráno na Kyjevské nádraží, odkud mi měl jet vlak. A taky jel. Byla to expresní električka-se žlutýma záclonkama a bez WC. 
Lístky na električky se kupují u jiných kas než lístky na normální vlaky. To jsem napřed nevěděla, tak jsem si počkala ve dvou řadách jen tak cvičně. Nakonec jsem stála v té správné. Otevřené byly jen dvě kasy na expresní električky a u každé se čekalo asi 20 minut. Ať žije páteční Hlavní nádraží v Praze. Minutu pře odjezdem jsem si koupila lístek, nechala se ošidit o 100 rublů (měla jsem si víc dávat pozor!!!) a mohla jsem vyrazit. Vláček na mě počkal. Teda nejen na mě, protože lidé tu asi dobíhají často.
Jela jsem se slečnou z Kyrgyzstanu. Povídaly jsme si celou cestu, takže jsem se toho hodně dozvěděla o životě přistěhovalců ze Střední Asie.
Vlak byl expresní, tak jsme měli jen tři zastávky. Po hodině a půl jsme dorazili do Malojaroslavce, kde jsem měla dvě hodiny na to, abych poznávala ruské malé městečko. Abych pravdu řekla, od vesnice se moc neliší. Jen je tam víc obchodů, banka, víc škol, často taky oprýskaný a přesto krásný kostel, zapomenutá vánoční výzdoba a míň sněhu. Po prohlídce města jsem nadšeně nasedla do autobusu z 50. let a omámená vůní benzínu (nebo nafty) jsem se vydala na dvouhodinovou cestu ruským venkovem. I v tomhle autobusu měli záclonky. Tentokráte červené. A zastavoval na hlavní silnici u každé vesnice, která se nacházela vždycky několik set metrů od hlavní tepny. Lidé se měnili, povídali si a já jsem se dívala z okna a poslouchala je. Nakonec jsem dojela do Iznosek, do cílové stanice. Členové rodiny mě tam čekali a všichni jsme měli radost, že se vidíme. O pobytu u nich se rozepíšu v dalším příspěvku.
Na cestu zpátky jsem jela v pondělí ráno. Tentokráte byly v autobuse záclonky modré. Ale jinak se tam nic nezměnilo. Jen jsem měla v tašce navíc kilo špeku, brambor, klikvy a 10 vajíček. Co se ale změnilo, byly ceny vlakových jízdenek v Malojaroslavci. Inflace je tu fakt hrozná. Jestliže v pátek stála jízdenka 135 rublů, tak v pondělí stála už 148. U kasy visel lísteček, že rostou ceny. I chleba, co jsem si koupila na nádraží, od pátku podražil o 90 kopějek.
Do Moskvy jsem pak jela obyčejnou električkou-už bez záclonek. Ale zato byly všude na zemi zbytky od slunečnicových semínek.
Po šesti hodinách cesty jsem přijela zpátky do Moskvy na Kyjevské nádraží. Zpátky do shonu velkoměsta.
Žádné komentáře:
Okomentovat