První ráno v Moskvě

Do pokoje svítilo z ulice oranžové světlo, i přes zatažený závěs. Pokoj dostal nádech lehkosti a pohody. Ulehl jsem na postel a pozoruji můj nový domov – seznamujeme se.
Probudil jsem se ráno kolem desáté hodiny. Z postele mi chvílemi během noci koukaly nohy, ale na snech to neubralo. Při otevřeném okně jsem posnídal musli. Za chvíli na dveře zaklepal Guu, aby se s semnou domluvil, kdy vyrazíme do okolí a centra. Už za dvacet minut jsme sjížděli výtahem do přízemí. Guu mi ukázal, kde je jídelna a kde se dají koupit základní potraviny. Budova Lomonosovi univerzity je obrovská. Dovnitř se dostanete jen na průkaz. Skládá se z několika sektorů, zatím jsem poznal jen sektor A, sektor B a sektor V. Když dojedete výtahem do devátého patra, můžete přestoupit do druhého výtahu a jet dalších patnáct pater. Budova je takové obrovské bludiště. Najdete tady, papírnictví, prádelnu, restaurace, policejní stanici, malé obchůdky s potravinami, obchody s elektronikou, zkrátka vše na co si člověk právě vzpomene. Při jednom z průchodů jsme s Guu potkali jeho korejskou kamarádku. Představovala se mně asi třikrát, ale ani jednou jsem její jméno neřekl správně. Nakonec mi za hlasitého smíchu řekla, ať ji říkám Nasťa, jako její ruští kamarádi. Prošli jsme společně budovou a vyšli ven přes bránu, kde stojí ochranka (chlápci v uniformě, co se tváři důležitě, na rozdíl od istanbulských kolegů jim chybí samopal, spokojili se jen s malou pistolí za pasem).
Venku je sníh, místy bílý, místy hodně špinavý. Procházíme dalším venkovním komplexem univerzity. Basketbalové hřiště je pokryté sněhem. Jen fotbalisti hrají venku na sněhu. Po chvíli nás mine běžec. „Asi taky začnu chodit běhat,“ říkám si, když si Gu povídá s Nasťou korejsky. Kolem jsou břízy a opadané stromy. Působí to ponuře, ale přesto megalomansky. Dostáváme se mimo areál univerzity. Čtyř proudové silnice brázdí špinavá auta všech značek, od starých Žigulíků až po nové Mercedesy. Po ulicích chodí lidé, kteří se oblékají podobně jako v Evropě, respektive v Čechách - Ostravě. Muž má zimní bundu, rifle, boty a igelitku, vedle něho kráčí žena v kožichu a někam telefonuje. Emancipace dorazila i do Ruska. Venku jsou tři stupně nad nulou.