První večer

Koukám na postel. Beru jednu matraci po druhé, jen po přiložení dlaně a zatlačení, zůstává v proležené matraci otisk ruky. Otvírám okno a mlátím do toho, vší silou. Dost se práší. Otáčím všechny matrace proleženinami směrem dolů. Prostěradlo se stářím rozpadá pod rukama, z polštáře leze peří, ještěže mám spacák. Postel není ani velká ani malá. Popravdě u pradědy jsem se na ni v 7 letech vyspal v pohodě. Uvidíme dnes. Nakonec vše čistím místním ručníkem, který vypadá jako hadra, kterou jsem si přál. Po úklidu dostávám hlad. Čokoládu dávám stranou. Udělám si polévku, říkám si. Ptám se spolubydlícího, jestli si nedá taky, u té příležitosti se dostávám na vteřinku na internet. Podává mi hrnec a už vyrážím do kuchyně, kde se seznamuji s Číňanem. Je malinko překvapený, že si s ním někdo povídá. Snažil jsem si zapamatovat spolubydlícího jméno. Vím, že mu mám říkat buď Gůů nebo Don Chán. Polévka od Vitany s přidanými těstovinami a česnekem chutná. Říká mi, že tohle by určitě Korejcům chutnalo. Sníme dohromady celý hrnec. Don Chán jde do svého pokoje a já si jdu konečně vybalit. Docela se to i podařilo. V duchu si říkám, co mi krysy sežerou nejdříve. Naštěstí mám hezký pohled z okna na Moskvu a malinko vidím i řeku. Moskevské dobrodružství může začít.